Po skončení závodu ve skoku byl nejen jeho vítěz Jiří Raška, ale i trenér našich skokanů Zd. Remsa v radostném zajetí příslušníků čs. výpravy. Proto až večer, když slavnostní ruch trochu utichl, se nám podařilo dostat k telefonu zasloužilého trenéra Zd. Remsu.
Co tomu říkáte?
„Znáte mne. Vždycky svým svěřencům říkám, že je lepší zůstat „při zemi“, i když se závod rozhoduje vlastně ve vzduchu. Věřil jsem víc v to, že by moji svěřenci mohli spíš uspět až v závěrečném závodě olympijských her v skocích na velkém můstku v St. Nizier. Tenhle „škrt pře rozpočet“ je však zatím to nejlepší co čs. sportovce na zimních olympijských hrách potkalo.“
Komu jste nejvíce věřil?
„Já nevím, co bych k tomu řekl. Na nájezdu byly tři stopy a nestačil jsem sledovat, na kterou lépe najet. Věřil jsem všem, i když v duchu jsem doufal, že Raška potvrdí svou výbornou formu. Divila dokázal, že umí bojovat, Rydval vyrostl o třídu. Škoda prvého nepodařeného skoku Hubače.“
JIŘÍ RAŠKA patří již řadu let mezi nejúspěšnější čs. závodníky. Narodil se 4. Února 1941. Jeho sportovní kariéra nebyla nijak závratná. Jeho včerejšímu životnímu úspěchu předcházela mnohaletá svědomitá a tvrdá příprava. Již jako dorostenec se probojoval do čs. reprezentačního mužstva a své místo si stále udržuje. Startuje za TJ MEZ Frenštát. Jeho trenérem v reprezentačním týmu je bývalý čs. reprezentant Zd. Remsa, který jej připravoval i v Dukle Liberec. K jeho největším dosavadním úspěchům patří dvě čtvrtá místa na loňském mistrovství světa v Oslo, vítězství na letech vzduchem 1966 v Planici v Jugoslávii a loni třetí místo ve světovém žebříčku. Letos v německo-rakouském Týdnu skoků skončil na druhém místě za Wirkolou.
Jaký je váš bezprostřední dojem?
„Mám nesmírnou radost, že jsem pro československé barvy získal zlatou medaili. Není to jen můj úspěch, ale úspěch celého našeho kolektivu hlavně trenéra Remsy. Neodvažoval jsem se doufat, že se mi to podaří. Na závod jsem se však těšil a věděl jsem, že musím bojovat.“
Jak vám vyhovoval můstek?
„Můstek v Autrans je zajímavé konstrukce. Nepatří svým profilem ani k těm starším typům, ani k těm nejmodernějším. První skok se mi podařil a byl jsem s ním spokojen. Druhý již takový nebyl. Po dopoledním tréninku pořadatelé celý nájezd „prosolili“, stopa byla vlhká, a to bylo nevýhodou nejen pro mě, ale i pro všechny ostatní. Na rozmáčené stopě mi ve druhém kole nevyšel odraz tak, jak bych si přál. Ale dopadlo to dobře. Ani jsem nechtěl věřit, že jsem zvítězil.“
Všechny skokany očekává za týden závod na velkém můstku v St. Nizier. Chcete předpovídat?
„Nikdy nechci a nehovořil jsem předem o vyhlídkách v závodě. Na devadesátimetrovém můstku bude rozhodně ještě větší boj než v Autrans. Věřte, že všichni dáme i do druhého závodu celé srdce.“
Českoslovenští sportovci mají již ve sbírce svých „zimních“ olympijských medailí stříbrné i bronzové medaile. Stříbrnou vybojovali v roce 1948 hokejisté ve Sv. Mořici, v roce 1960 ve Squaw Valley Karol Divín, bronzovou získali hokejisté v roce 1964 a lyžař Burkert v roce 1928 ve Sv.Mořici. ovšem to nejcennější – zlatá – stále chyběla. Čekali jsme na ni až do 11. Února odpoledne. Na středním můstku v Autrans, vzdáleném 35 km od olympijského města Grenoble, ji vybojoval ve skoku prostém československý reprezentant 27letý zasloužilý mistr sportu, člen TJ MEZ Frenštát, Jiří Raška. Přišel tento úspěch náhodou? Nikoli. Na posledním mistrovství světa 1966 na slavném Holmenkollenu v Oslo chyběl Raškovi vždy jen nepatrný krůček k tomu, aby si odvezl alespoň bronz. Buď to byl metr v délce, nebo několik bodů v hodnocení za styl. V loňském roce byl již v žebříčku nejlepších skokanů světa hodnocen na třetím místě. A letos se jeho nesmírná tréninková píle a dobrá práce trenéra Remsy proměnila v ten nejcennější a vytoužený „kov“, který může zdobit jenom nejlepší z nejlepších – ve zlatou olympijskou medaili. Jiří Raška si jej plně zaslouží. Málokdo zní jeho velkou tréninkovou píli. S pomocí své manželky si zhotovil speciální vestu, do které se vejde 10 kg písku, a s ní běhal do kopců každý den, v domě, kde bydlí, bylo možno slyšet každý večer třeskot činek, kterými posiloval. A všechna tato námaha se nakonec změnila v největší osobní úspěch.
Bylo by však chybou, kdybych opomněl další čs. reprezentanty. Ladislav Divila, odchovanec vzorného trenéra Kožíška, z malé horské vesničky Vítkovice v Krkonoších, nyní člen Dukly Liberec, obsadil deváté místo. Dlouho se nevědělo, zda bude na OH vůbec startovat. Na Poháru přátelství ve Vysokých Tatrách utrpěl těžký výron v kotníku a musel čtrnáct dní odpočívat. František Rydval jel do Autrans jako předskokan. Správný se však ukázal tah trenéra Remsy, který jej zařadil do reprezentačního družstva. Dvanácté místo je pro tohoto závodníka přinejmenším velkým povzbuzením. Zbyněk Hubač, dlouholetý reprezentant, je v celkovém pořadí devatenáctý. Ani jedna ze zemí, které ještě v nedávných letech ve skokanském sportu stály vysoko nad námi, se nemůže pochlubit takovým úspěchem, jako družstvo ČSSR. Mezi prvními dvaceti jsou všichni čtyři čs. reprezentanti.
Předkolo …
Autrans. Typické horské městečko v pohoří Vercors, vzdálené 35 km od Grenoble, známé rekreační středisko ve výši 1050 m nad mořem. Po nové olympijské silnici se sem již od rána táhla kolona aut. Skok na lyžích je sportem odvážných a ten diváky láká. Krátce před dvanáctou hodinou nastupují skokané k prvnímu zkušebnímu skoku. Již to je hra nervů. Někdo ukáže vše, co umí, někdo si můstek pouze vyzkouší. Teď ještě nelze dělat závěry. Přesto je však třeba říci, že výborní jsou Rakušané, někteří reprezentanti NDR, zejména Neuendorf. Ani českoslovenští reprezentanti se nedávají zahanbit, ale zdá se, že tyto výkony by do hlavní soutěže nestačily.
První kolo: Raška!
Nezlobte se na nás, že průběh první kola začneme líčit od zadu. Na velké černé tabuli, která oznamuje pořadí závodníků po prvém kole, je nejdříve číslo skokana a potom jeho jméno. A v tomto slunném odpoledni je již po prvním kole na nejčelnějším místě č. 51 a za ním jméno Jiří Raška. Chybějí tam háčky, ale to nic. Všichni držíme palce, aby tam zůstalo až do konce. O to cennější bylo, že před ním startovali všichni jeho největší soupeři. Dvojnásobný mistr světa 1966 v Oslo Nor Björn Wirkola, jeho krajan Grimi, sovětští reprezentanti Žeglanov a Bělousov, kteří tolik překvapili na Poháru přátelství v lednu u nás, Rakušan Bachler, který dosahoval v tréninku nejdelších skoků, všichni Seveřané, kteří ještě před několika málo lety v této disciplíně se stejně jako v běžeckých soutěžích pevně usazovali v čele světového žebříčku. Ale ani další čs. skokané si nevedli špatně. Divila po prvním kole byl na devátém místě, dobře si vedl i Rydval. Jen Hubač nebyl příliš spokojen. Propásl trochu odraz, což se projevilo na celkovém dojmu. Chyběla délka, i když ve vzduchu byl jako obvykle dokonalý.
Po prvém kole bylo pořadí: 1. Raška 115,2 b., 2. Preiml 113,8 b., 3. Mattila 111,1 b., 4. Žeglanov 110,6, 5. Göllner 109,5, 6. Wirkola 108,7, 7. Neuendorf 108,7, 8. Bachler 107,8, 9. Divila 107,2, 10. Pairat 106,7.
Druhé kolo: Raška!
Před zahájením druhého kola jsem si vzpomněl na olympijskou soutěž v Innsbrucku. Zde po prvém kole vedl Matouš, který se letos bohužel této soutěže pro zranění nemohl zúčastnit. Tehdy se mu nepodařilo prvenství uhájit. Měl jsem strach, zda se nebude historie opakovat. A tak s velkým napětím, nejen já, ale i 20 000 diváků sledovalo průběh druhého kola. Nájezd musel být zkrácen, protože v prvém kole závodníci překročili o více než 8 procent kritický bod můstku (70 m). Preiml jej překonal o 10 metrů, Žeglanov o 9,5 a Raška o 9 m.
Přesto, že trenéři do poslední skupiny závodníků podle svého uvážení zařazovali své nejlepší závodníky, možno říci, že i v první polovině startovali skokani vynikajících kvalit. S napětím jsme očekávali především druhý skok našeho Rydvala.skočil 73,5 m, a to bylo znamenité. Také Hubač e polepšil. Dosáhl stejné délky jako Rydval a vyššího bodového ohodnocení. Vzápětí za Hubačem přišel Preiml. Nijak nepřesvědčil, ale jeho skok 72,5 m, stylově velmi dobrý, věštil nebezpečí. Když druhý Rakušan, Bachler, skočil 76 m a dostal dosud nejvyšší ohodnocení ve druhém kole – 106,4 b – toto nebezpečí se ještě zvětšilo. Z dalších soupeřů před Raškou potom startoval jen dvojnásobný mistr světa Nor Wirkola. Jeho 72,5 m, ohodnocených 103,3 b., již signalizovalo, že těžko zasáhne do boje o medaile.
Skok Rašky se startovním číslem 51 sledovala celá novinářská tribuna s napětím. Role favoritce nevděčná a přilévá do žil nervozity a neklidu. Možná že se to na jeho výkonu trochu projevilo. V jeho odrazu snad chyběla on jiskra výbušnosti, nastřádaná léty tréninku. Ale let vzduchem – to byl již zase Jiří Raška (kamarádi mu však jinak neřeknou než Franta), jak jej známe. Soustředěnost, dokonalé držení těla i paží lyže se ani centimetr nevychýlily z udané polohy. 72,5 m a hodnocení 101,3 bodu znamenalo, že si vedení v soutěži udržel! A pak zbýval jen Dieter Neuendorf. Když skočil 73 m a jeho hodnocení bylo jen o devět desetin vyšší, ocitl se Raška na ramenou všech, kteří přišli čs. skokany v tomto těžkém závodě povzbudit.
Olympijské zlato ze zimních olympijských her putuje do Československa. A právem!
Pro zajímavost uvádíme pořadí skokanů ve II. kole: 1. Bachler 106,4, 2. Bělousov 104,6, 3. Wirkola 103,3, 4. Neuendorf 102,2, 5. Hubač 101,9, 6. Grini 101,6, 7. Žeglanov 101,5, 8. Raška 101,3
KONEČNÉ POŘADÍ: 1. RAŠKA (ČSSR) 216,5 b. (skoky 79 a 72,5 m), 2. Bachler 214,2 (77,5 a 76), 3. Preiml (oba Rak.) 212,6 b (80 a 72,5), 4. Wirkola (Nor.) 212 (76,5 a 72,5 m), 5 Mattila (Fin.) 211,9 (78 a 72,5), 6. Žeglanov (SSSR) 211,5 (79,5 a 74,5), 7. Neuendorf (NDR) 211,3 (76,5 a 73,0), 9. Divila (ČSSR) 207,3 (76,5 a 73) 10. Poiroi (Fr.) 207,1 (76,5 a 73,5) – 12. Rydval (ČSSR) 206,6 (76 a 73,5), 19. Hubač (ČSSR) (74 a 73,5)