VLAJKONOŠ ZOH NEZKLAMAL

​

Jiří Raška začínal v rodném Frenštátě jako sjezdař, ale víc ho táhly skočky. Příkladem mu byli strýc Rudolf Raška a bratranec Zdenek Bartoš, injekcí pak první vítězství na dnes už neexistujícím můstku na Bílé. Do reprezentace se dostal jako dorostenec pod vedením ostravského trenéra Josefa Skrbka. Na vojnu narukoval k pohraničníkům a až po interpelacích byl převelen do Dukly Liberec. V roce 1964, kdy u nás patřil k nejlepším, musel na ZOH v Innsbrucku přepustit své místo funkcionářům čs. výpravy. Od sezóny 1965 ale už o jeho výkonnosti nebylo pochyb. Při prvním startu na MS 1966 v Oslo obsadil na středním i velkém můstku 4. místa a ve stejném roce vyhrál lety v Planici. Druhé místo na Turné čtyř můstků a první v Cortine i St. Moritz z něj před ZOH v Grenoblu udělaly největšího favorita na medaili. Vlajkonoš čs. výpravy nezklamal – na středním můstků získal zlato a na velkém stříbro! Jako vůdčí postava party legendárního trenéra Zdenka Remsy vítězil dál doma i v zahraničí. V roce 1969 vyhrál lety v Planici, kde skokem 164 m vytvořil světový rekord! I přes psychický nátlak v normalizačním období vybojoval na MS 1970 ve Vysokých Tatrách stříbro. Další rok získal Zlatý glóbus za celkové vítězství v Intersportturné. Na ZOH 1972 v Sapporu byl pátý na středním a desátý na velkém můstku. Poslední FIS medaili, bronzovou, přivezl z prvního MS 1972 v letech v Planici. Vystudoval FTV Univerzity Karlovy v Praze a stal se trenérem. Kromě skokanů na Horečkách
vedl reprezentační týmy junioru a senioru, byl místopředsedou Svazu lyžařů CR, věnoval se Olympijské nadaci a Klubu olympioniku. Byl držitelem Ceny Emila Zátopka za celoživotní sportovní přínos (2002), v roce 2003 byl vyhlášen českým Lyžařem století, v říjnu 2011 převzal od prezidenta republiky medaili Za zásluhy.